Síla tkví uprostřed

Ekologické stavění je pro tým Ronacher tou nejnormálnější věcí na světě. První dům navrhli v roce 1982 a již tehdy byl ze dřeva, dřevěné domy tedy stavěl ještě, když to vůbec nebylo moderní. „Před 30 lety byla v architektuře dřevostavba stále jen vizí. Přičemž bych chtěl doplnit, že mě od začátku zajímal především dialog mezi dřevem a masívní konstrukcí.“ říká Herwig Ronacher, který již v roce 1988 napsal dizertační práci o kombinaci dřeva a masívní konstrukce. Nemusí to tedy být vždy čisté dřevěné domy, i první dům Ronacher měl jádro ze železobetonu.

V posledních letech učinil Ronacher výrazný odklon od jiných izolačních materiálů k celulóze. Z jednoduchého důvodu: Celulóza je ekologická izolační hmota a odpovídá tak filozofii domu. V mezičase se izolační hmota mimořádně dobře osvědčila především z hlediska stavební fyziky. Dobře se hodí také do konceptu „architektury středu“. Herwig Ronacher o tom dokonce nedávno napsal knihu. Co si pod tím můžeme představit?

Od principu cibulové slupky k architektuře středu.

V architektuře existuje tzv. princip cibulové slupky. Podle něho se staví nejteplejší místnost uprostřed. Uprostřed vzniká faktor dobrého pocitu. Z takové a mnoha dalších úvah vznikla „architektura středu“. „Toto ústřední téma knihy se týká významu středu v životě i v architektuře. Střed představuje vyváženost a celost.“ Důležitých je pět oblastí estetika, technika, funkce, ekologie a ekonomie. Jde o vyváženost a spojení tradičního a moderního. Ale také o stavění mostů.

Když stavíte na venkově, je třeba stavbu založit na místním, tradičním prostředí a ne uměle vytvářet něco nového. V architektuře jde především o střed půdorysu domu. Nejprve se většinou navrhne koncept, který staví okolo silného středu – nezáleží, zda se jedná o obytný dům, hotel nebo veřejnou budovu. Naproti tomu často stojí velmi tvrdé, lineární koncepty moderní architektury. Ronacherovi jsou toho názoru, že v domech, které mají jasný střed, se lidé cítí lépe. 

Článek najdete v ISOCELLER 2