Obálka budovy

Každá budova potřebuje vnější i vnitřní obálku, aby ji bylo možno udržet utěsněnou a aby vítr i povětrnostní vlivy zůstaly venku a uvnitř bylo útulno. Přitom se vnější vrstva označuje jako větruodolná rovina a vnitřní vrstva jako vzduchotěsná rovina.

Vnější větruodolná izolace

Vnější vrstva má za úkol chránit budovu před srážkami a větrem. Jako vodotěsná zimní bunda musí vnější obálka zadržovat déšť, bouři a sníh. Střešní a fasádní pásy OMEGA jistí proti větru a jsou otevřené pro difúzi. Voda i poletující sníh zůstávají venku, zevnitř může dobře unikat vodní pára.

To s sebou přináší:

• trvalá ochrana dřeva i izolace
• osvědčené zabezpečení budovy proti dešti
• stavební vlhkost může volně vysychat
• konstrukce může být plně izolována
• studený vnější vítr neprofukuje izolační materiál ani nemůže proudit pod ním
• lepší protihluková izolace u plně zaizolovaných stavebních dílců

Provedení izolované proti větru
Izolace stěny proti větru je prováděna prostřednictvím vnějším omítky, příp. prostřednictvím deskových materiálů nebo pomocí lepených, větru a dešti odolných fólií u fasád odvětrávaných zezadu. Fasády s otevřenými spárami, a rovněž skleněné fasády jsou opatřeny fasádovými pásy, které jsou trvale odolné proti UV.

Vítr totiž vystavuje dům neustálému zatížení podtlakem. Příslovečný „průvan ze zásuvky“ ovlivňuje podstatně útulnost obytného prostoru. Vzduch nasávaný netěsnými místy se pohybuje, protože je těžší, k nejhlubšímu bodu místnosti, tedy k podlaze. Následkem jsou neustále studené nohy - nepříjemný pocit. Tady samotné dobré izolační hodnoty sklepa nepomohou, pokud může studený vzduch pronikat někde štěrbinami v obálce budovy. Navíc může dojít díky průniku vlhkosti do konstrukce k poškození stavby a také je snižována protihluková ochrana.

Normou prověřená odolnost proti větru
Odolnost budovy proti větru je vyžadována ve směrnici OIB 6, v Německu je provedení podkrovního prostoru regulováno směrnicí ZVDH. 

Vzduchotěsná uvnitř
Venku musí být konstrukce chráněna před povětrnostními vlivy, v interiéru jde o to, aby vlhkost z místností nemohla nerušeně pronikat do konstrukce a izolace. Vzduchotěsná vrstva je zpravidla na tzv. teplé straně vnějších stavebních dílců. Zatímco u zděné stavby tuto funkci přebírá většinou vnitřní omítka, v dřevostavbách jsou například používány parobrzdné fólie. Vzduchotěsné provedení obálky budovy je předepsáno v normách a směrnicích, a to z dobrého důvodu. Vedle průvanu a nedostatečné kvality vzduchu může nedostatečně provedená vzduchotěsná rovina vést k poškozením staveb. Pokud se vzduch z interiéru dostane přes spáry ničím nebrzděn do chladnějších oblastí a tam kondenzuje na vlhkost, může lehce dojít ke vzniku plísně a hniloby.